Každý ten příběh vidí trošku jinak
Spisovatel Vladimir Nabokov měl podobný osud, jako většina ruské aristokracie v období nástupu diktatury proletariátu - tedy emigraci. Proslavil se ve všech jazycích, které používal - v ruštině, angličtině i francouštině. V roce 1955 obohatil světový fond literatury o velmi zajímavé dílo, knihu Lolita. Toto dílo bylo do roku 1958 zakázáno ve Velké Británii i Spojených Státech, v Paříži také nemohlo vyjít, a to už je co říct, protože Paříž byla a bude považována za Mekku zakázaných knih.
Čím je tedy Lolita tak zvláštní, či snad dokonce odpudivá a nemravná? Čím že se řadí po boku knih jako Milenec lady Chatterleyové či Lady Fuckingham? Přiznejme si, že jde o velice kontroverzní dílo. Jedná se o zpověď uvězněného pedofila Humberta-Humberta. Tento stárnoucí muž nikdy v životě nedovedl ovládnout svou vášeň vůči takzvaným nymfičkám. V knize jsou popsány jako nedospělá děvčátka se zvláštním kouzlem, s vědomím obrovské moci, kterou mají právě nad takovými muži, jako je Humbert. Tato děvčátka ihned rozeznáte od ostatních nudných dívenek jejich věku, jsou charmant et foulu, tedy krásná a potměšilá...
Humbert v knize vzpomíná na svou první lásku Annabel. Byl na ni naprosto fixován, ona pak zemřela na tyfus. Od té doby ji hledá v každém děvčátku, které uvidí. On stárne, ale jeho láska ne - hezký popis pedofilie, není-liž pravda? Jak to tak bývá, osud Humbertovi postaví do cesty další nymfičku, Dolores Hazeovou. Šťastnou náhodou nymfička osiří, a Humbert zůstane jejím poručníkem. Je pochopitelné, že Humbert po Dolores touží. Překřtil ji na Lolitu, potěšení svého srdce. Lolita se jako správná nymfička Humbertovi nebrání, vznikne mezi nimi jakýsi vztah. Humbert je šťasten, dokud si neuvědomí, že Lolita jej nemiluje jeho láskou, jen jej trpí jako obtížné domácí zvíře. Je pro ni pětiúdým netvorem...
Dívenka, jež měla poznat bezstarostné mládí a teprve později první lásky a náročnější vztahy, je náhle donucena své dětství ukončit a věnovat se obtížnému muži. Chtěla by ho respektovat jako otce, ale nemůže. Chtěla by žít, ale miluje, a tak se nechá ničit dál. Nakonec však od Humberta uprchne.
Kniha je určena náročnějším čtenářům. Pokud nemáte alespoň minimální znalost francouzského jazyka, budete odsouzeni k neustálému listování ve slovníku, francouzská úsloví se totiž vyskytují téměř na každé straně. Nabokov nás též oblaží velkým množstvím metafor a přirovnání, bez povšimnutí nemůže zůstat ani kompozice díla - velice promyšlená, na jedné straně Humbert vzpomínající, na druhé straně Humbert objevující Lolitu a úskalí společného života s ní. Hrdina se v knize neustále obrací ke čtenáři a také k fiktivní porotě, žádá o zhodnocení jeho zločinu - byl jen pedofilem nebo také politováníhodným ubožákem? Čtenář nechť si rozhodně sám.
Na závěr jeden zajímavý poznatek - v knize se vyskytují dva velice zajímavé symboly - je to samotná Lolia a Humbert. Zatímco Humbert symbolizuje obyvatele staré Evropy, se všemi tradicemi a názory, konvenčností, staromódností a snivostí, Lolita je podle všeho symbolem Ameriky 50.let, tedy Ameriky vulgární, přelétavé, možná i trochu infantilní...
Záleží jen na vás, jestli se rozhodnete věnovat svůj čas náročnému dílu, ale mohu vám zaručit, že si z něj odnesete rozhodně víc, než jen otlačené lokty a unavené oči. Nemyslím teď shovívavost vůči pedofilům, spíš nádherný poetický zážitek, možná i prchavý pocit, že jste strkali nos tam, kam jste třeba neměli...