V současnosti učí na druhém stupni základní školy. "Krotím se, abych nedal nepřiměřeně najevo, že se mi některé holky líbí, a abych jim jen proto nedával lepší známky. To ale řeší i učitelé, kteří pedofilové nejsou," míní.

Odmítá, že by byl "rizikový" učitel. "Chtěl bych, aby mě lidé soudili podle skutků, ne podle orientace, která je obecně špatně chápána jako ubližování dětem."

Nesmím narušit dětský svět
Na monitoru počítače mi ukazuje fotky svých lásek. "Samozřejmě se dětí dotýkám. Když k vám přijde dítě a bude vás chtít obejmout, co uděláte? Podstatný je motiv. Nesmí být veden sobeckým cílem se sexuálně vzrušit. To považuji za zneužití," říká.

 ,,Láska přece znamená, že chceme, aby milovaný člověk byl šťastný. Její štěstí musí mít přednost před mým. Nesmím zasahovat do jejich dětského světa něčím, co by jen narušovalo," zdůrazňuje.

Petr je hluboce věřící člověk. Pere se proto nejen s tím, aby zůstal sexuálně zdrženlivý a neublížil, ale bojuje prý i s "hříšností" svých myšlenek.

"I zlá myšlenka, ve které dobrovolně setrvávám, je hřích," říká. Má prý štěstí. Nemá silný sexuální pud. Když přece potřebuje dát průchod touhám, masturbuje.

"Není mi zrovna dobře, když si při tom představuju dívku, kterou osobně znám. Tím ji zneužívám, byť v myšlenkách. A můj vztah k ní se tak může pokřivit. Někdy se proto raději vybiju nad obrázkem neznámého dítěte," přiznává.

Pornografie je menší zlo
Brouzdáme po internetu. Petr mě na moje přání vede na oblíbené stránky. Zhluboka se nadechnu, bojím se, co tam uvidím.

"Nebojte, já opravdu nevyhledávám žádné skutečné dětské porno," snaží se mě uklidnit Petr. Ale přiznává, že sám už je několikrát viděl.

 Otevře stránky úplně obyčejných snímků dětí. Při hře, na výletě , se zmrzlinou. "Tyhle stránky mám, když se chci zasnít," říká.

Na dalších stránkách jsou dívenky zhruba od šesti do třinácti let v prádle nebo plavkách. A pózují. Amnohdy velmi vyzývavě.

"Tohle už se mi nelíbí. Divím se, že někde takové fotky vznikají, a to legálně. Ale vzruší mě. Nabízí možnost, kdy můžu vybít sexuální napětí, aniž bych si musel představovat děti, které znám," svěřuje se Petr.

Výrobu a distribuci dětské pornografie odsuzuje. "Komu však škodí člověk, který sedí doma u počítače a takovou pornografii si stáhne, už ji nebude šířit? V tomto případě ji považuji  za menší zlo. Oč bude společnost čistší a lepší, když zavřeme pedofily za to, že takové obrázky mají?" ptá se řečnicky.

Osobně poznal sedm "kolegů", jak říká. S jedním teď řeší jeho problémy se sebeovládáním. "Půjdeme spolu za psychologem, kterému důvěřuji. Musí s tím něco dělat," říká Petr. Dal prý svému známému ultimátum. Pokud nezačne chodit za odborníky a znovu selže, pak ho prý udá na policii.

Pedofilům, které zná, věří. "Ale na druhou stranu znám z internetu takové, ze kterých mi je špatně už na dálku. Zdá se mi, že jim chybí cit pro dětský svět.Už jejich dvojsmysly o dětech jsou opravdu nechutné," dodává.

Sedala mi na klín
Se svou deviací se svěřil mámě, která pak čekala v naději, že z toho její syn "vyroste". Začíná chápat, že ne. Svěřil se i dvěma přítelkyním, zralým ženám, matkám několika dětí.

"Reakce přišly až za nějaký čas. Obě pozitivní. Jedna z nich mi po měsíci řekla: Jakékoliv dítě současné i budoucí bych ti svěřila s ledovým klidem."

Není to riskantní? Jak Petr ví, že neselže? "Nikdo vám nezaručí, že vás nezabije sekerou. Ale věřím, že to neudělám. Vůbec nepiju alkohol, abych vyloučil riziko, že se něčeho dopustím pod jeho vlivem," říká Petr. Odmlčí se. Možná zaplul někam do svého svědomí. Ke chvílím největšího pokušení.

"Klárka mi někdy sedala na klín, opírala se o mě, chtěla hladit... A já nevěděl, co mám dělat. Vzrušovalo mě to. Nevěděl jsem, co s rukama, bál jsem se, abych jí nějak neublížil, aby jí doteky nebyly nepříjemné."