Úryvek
Auto ještě nezastavilo, když se mi Lolita vrhla kolem krku. Netroufal jsem si, netroufal jsem si nechat se unést - netroufal jsem si ani pomyslet, že tohle sladké vlhko a chvějivý plamen je počátkem nevýslovného života, který, za dovedné asistence osudu, jsem konečně svou vůlí přivedl na svět - vážně jsem si netroufal ji políbit, dotýkal jsem se jejích horkých, rozevírajících se rtů s nejvyšší pietou, bylo to jen drobounké usrkávání, nic chlípného, ale ona s netrpělivým zavrtěním přitiskla svá ústa na má tak prudce, až jsem ucítil její velké přední zuby a podělil se s ní o mátovou chuť jejich slin. Věděl jsem pochopitelně, že z její strany jde jenom o nevinnou hru, něco nedospělé ztřeštěnosti, pokoušející se napodobit nějakou parodii na falešný milostný románek, a jelikož meze a teze takových holčičích her jsou prchavé, nebo přinejmenším příliš dětsky jemné, aby se jich starší partner mohl zmocnit, k smrti jsem se bál, že zajdu příliš daleko a způsobím, že se v hrůze a s náhlým odporem odtáhne.
Komentáře
Přehled komentářů
Knížka Lolita je vážně užásná, záleží ze kterého pohledu ji člověk bere. Já ji hodnotím podle toho jak je psaná, jak je vykreslea psychologie Humberta Humberta, který bezmezně touží po malé 12 leté dívce a která si je všeho vědoma a pouze si s ním hraje. I když jsou některé scény dosti lechtivé, žádná není vykreslena až naturalisticky přesně.
Knihu vřele dopuručuji.
kniha
(Michaela, 11. 5. 2009 11:19)