Posedlost
Láska s rovnátky má jméno Lolita
Jeremy Irons podal strhující výkon v roli stárnoucího profesora, zmítaného neovladatelnými milostnými city ke dvanáctileté dívce
"Můj hřích, má duše, mé prokletí"
Miloval ji od prvního okamžiku, kdy ji spatřil. Na zahradě toho kdysi zřejmě honosného, dnes však ušmudlaného, kýčovitě zařízeného domu vyzývavé Charlotte Hazeové, kam se nastěhoval po svém příjezdu do Nové Anglie.
Humbert Hubert je váženým distingovaným profesorem středního věku, který má pevné profesní postavení. Je anglicky škrobený, inteligentní, seriózní a přesto je v něm divokost, nespoutaná žádostivost až zvrhlost. Nicméně v osobním životě je nejistý stejně, jako ve čtrnácti letech, kdy se zamiloval do překrásné Annabel, která vzápětí zemřela na tyfus. Od té doby ji vidí v každé dívce. Svou lásku, svou inspiraci, svůj svět. A teď se zjevila Dolores, neboli Lou, v jeho náručí ovšem Lolita. Stejně stará jako Anabell, s rovnátky ve smyslných ústech, okatá, smyslná, rozpustilá, půvabná. Nymfička, jakou odhalí jen oko muže, který má smysl pro zakázané vášně...
Aby jí byl blíž, oženil se Humbert s matkou. Charlotta je jím posedlá a je na vrcholu blaha, ale on touží pouze po Lolitě, kterou Charlotta poslala na letní tábor a posléze do internátní školy. Charlotta ovšem objeví Humbertův deník, kde se vyznává z pravých citů a šokovaná z nečekaného vývoje jejího manželského vztahu, z nepozornosti vběhne pod auto. Humbert je volný a tak vyzvedne Lolitu z letního tábora a odstartuje tím tak cestu po Spojených státech. Cestu stejně šílenou, jako mámivou. Nevlastní otec s mladičkou dcerou střídá hotely, aby mohl po večerech spočinout v zakázané náruči své mladičké lásky. Lásky stejně sladké, jako bolestné a zničující...
Zpověď profesora, který hodí za hlavu všechno a zcela propadne zakázané lásce, je v podání Jeremyho Ironse trpká a zároveň plná radosti z naplnění tohoto nežádoucího, nicméně opojného vztahu. Chvílemi nahání husí kůži a chvílemi odkrývá nevyrovnanost a snad i trapnost tohoto soužití s takovým nadhledem a ironií, že se neubráníte úsměvu. Po Kubrickovi, který Lolitu natočil v roce 1962 (scénář pro něho napsal sám autor kontroverzní knižní předlohy Vladimir Nabokov) se ujal nejnovějšího filmového zpracování této diskutabilní, diskutované, nicméně nesmírně vzrušující látky Adrian Lyne, jenž ke spolupráci povolal jako scenáristu držitele Pulitzerovy ceny Stephena Schiffa.
"Četl jsem tento román před lety a byl jsem jím posedlý. Je to výjimečný román. Nabokovovy popisy jsou tak výstižné, tak obrazné, že vám to téměř napovídá, jak je zobrazit ve filmu. když jsem to četl, přímo jsem viděl, kam postavím kameru," uvádí Lyne, který už několikrát přivedl na plátno filmy o zvláštních láskách a citech, o osudových poutech mezi mužem a ženou (9 a půl týdne, Flashdance, Osudová přitažlivost, Neslušný návrh). Také Lolita je filmem vyprávějícím o vztahu na hraně, o zneužívání v nejrůznějších podobách, o vztahu mezi lidmi, kteří si nejsou nijak podobní, kteří mají své rozdílné světy (co jen dá ukázat s jedním bonbónem), nicméně jejich životy určuje pudová vášeň, primární sexuální posedlost, na jedné straně hra, na druhé něžná osudová láska...
A Lolita je především filmem o lásce a o zničující touze. Teprve pak, ale v rámci tohoto snímku víceméně akademicky, můžeme hovořit o incestu, úchylácích, krutých nymfičkách.
Od Lolity nečekejte skandální erotickou podívanou. Naopak, jde o vkusně, vtipně a rafinovaně natočený snímek o nezkrotné vášni, zdeformovaných a přitom průzračných citech, čistém štěstí na pokraji propasti, frustraci a zkáze. Odmyslíme-li primitivně krvavé finále (zmasakrování chudáka Franka Langelly je opravdu nechutné) dá se Lolita označit za křehký, nápaditý, humorný a kultivovaný film. Vedle výborně napsaného scénáře - založeném na detailu a drobnokresbě obyčejných a často banálních situací, jež o tomto milostném dramatu vypovídají víc, nežli vyhrocené střety - jsou to především herecké výkony, které vás vezmou za srdce. Distingovaný, upjatý a přitom v nitru vášnivý Humbert Hubert ztělesněný charismatickým Ironsem má v sobě přesně tu správnou dávku sucharství i skryté perverze a Lolita je v podání mladičké Dominique Swainové, okouzlující - instinktivně prohnaná a eroticky rafinovaná stejně, jako nevinná, cudná, frustrovaná a zraněná. Jejich pikantní duel je opravdu jedinečným zážitkem. A ač je tento vztah nezákonný a ze společenského hlediska škodlivý, Adrian Lyne jej zobrazuje v polohách mnohem vrstevnatějších, než se dá vtěsnat do těchto kategorických odsudků. Je v něm mnoho vášně, prokmitá jím štěstí, je v něm vypočítavost, chlad i ponížení.
Lolita je strhující romána režisér Adrian Lyne z této látky kultivovaným způsobem vytvořil velmi sugestivní film v němž je všechno podstatné - elektrizující erotický náboj, vášeň, beznaděj, zmar i napětí - a přitom aniž by se v obraze odehrávalo cokoli, co lze označit za nepřístojném či laciné.
ZDROJ